Pomoc vnitřním uprchlíkům v ukrajinském Dnipru

O tomto  dalším, neblahém aspektu ruské agrese na Ukrajině se moc nemluví.  V této zemi je ale velké množství lidí , kteří jsou označováni jako vnitřní uprchlíci. Jsou to lidé, kteří dříve bydleli na území, které je dnes okupované a také lidé z linie fronty, která je dlouhá neuvěřitelných 3800 kilometrů.  

Uprchli před těmi největšími hrůzami války, které si většina z nás ani nedovede představit, aby zažívali ty menší, ale též mnohdy jde o situace, ve kterých jde o život, protože jak mnozí říkají : ,, Nikdy nevíš, kam ruská raketa, nebo iránský dron dolétnou.“ Podle odhadu jej takovýchto lidí okolo 5 milionu. 

Zamýšlel jsem se, jak těmto  potřebným lidem, mezi kterými jsou ženy a děti, ale také staří lidé a bohužel i mnoho sirotků, i dětí, kteří již nikdy nespatří svého tátu v jejich  velmi těžké situaci  pomoci.  

V lednu tohoto roku jsem se vydal sám vlakem do Dnipra, navštívit jednu z mnoha humanitárních organizací, které zde jsou.  Byla mi doporučena jedním kolegou, právníkem, který tam působí a vyhodnotil ji jako nejlepší.  V tomto městě je největší koncentrace těchto lidí, kdy je jich zde kolem 360 000 což je pro město, která má kolem milionu obyvatel více než dost.

Organizace se jmenuje : ,, Malý Mariupol – Nebeská pevnost“ a jak jsem i na místě zjistil, ač ji vedou jen dva nesmírně obětaví  lidé Kirilo a Irina, mají neuvěřitelný záběr. Od začátku války pomohli přibližně 10.000 lidem.

Pomoc jako taková je velmi všestranná. Spočívá v rozdělování potravinové pomoci, provozování veřejné vývařovny, díky které mnoho lidí dostane jedno teplé jídlo denně, zajišťují pomoc sirotkům, zraněným a mnoho dalších aktivit, ke kterým patří například i odborná pomoc s mírněním psychických traumat, které si ze svých původních domovů mnozí nesou. Není divu, vždyť některé příběhy, které jsem si od některých vyslechnul jsou děsivé. Některé jsem i popsal v několika reportážích, které jsou k přečtení na mém webu, zde : https://www.pocestachklikatych.cz/category/Ukrajina/

Nejel jsem tam ale tehdy jen tak pro nic za nic. Zorganizoval jsem v našem městě Mělník  časově omezenou sbírku pro tyto lidi , kterou zaštítila místní evangelická církev a Městský úřad. Povedla se nám tehdy sehnat poměrně slušná částka  a mohli jsme tak alespoň několika lidem pomoci.  Ti lidé tam potřebují podat pomocnou ruku nyní možná i více než dříve. Po protržení Kachovské přehrady se jejich řady značně rozrostly.  Kirilo s Irinou se jim snaží zajistit potřebnou pomoc, a to nejen základní životní potřeby, léky, potraviny, ale také i možnost, aby měli kde přespat. 

A Ukrajinu bohužel již brzy čeká další, druhá válečná zima. Zběsilé útoky na základní infrastrukturu neustávají, naopak sílí a tak je více než pravděpodobné, že nadcházející zimní období bude daleko horší než předešlé.  Buzde též zapotřebí proto zajistit dostatek generátorů i paliva do nich, aby bylo možné zajistit chod organizace a dál účinně pomáhat. 

Chtěl bych zdůraznit, že i díky tomu, že jsem tam osobně byl a mohl s těmi lidmi mluvit jsem zjistil, že nikdo z nich nečeká jen na pomoc s nataženu rukou. Naopak, pomáhají, jak mohou při různých příležitostech i podle své profese. Každý, jak může. Někdo opravuje elektrárnu, jiný učí děti, další třeba fyzicky rozváží humanitární pomoc. 

Byl jsem i přítomen při záchranných pracech u obytného domu, kdy ruská raketa zmařila životy 46 lidí a 80 jich zranila.  profesionální záchranáři i dobrovolníci tam tehdy holýma rukama odstraňovali sutiny , protože byla ještě naděje , že tam jsou přeživší a přitom mezi ně padaly kusy panelů a nábytku z rozbořených bytů. Byl to pro mne silný emocionální zážitek, na který do smrti nezapomenu. Nestydím se přiznat, že mi to vehnalo slzy do očí. 

Zajímavé bylo také to, že žádný z těch lidí, které jsem tam poznal , nepřijal mou nabídku, aby si přijel k nám domů alespoň na chvíli odpočinout od těch hrůz. Říkali mi, že to je jejich vlast a oni musí pomoci k vítězství. Tehdy jsem pochopil, co je to ona Ukrajinská nezlomnost, o které se zde často píše a věřím, že se dožiju chvíle, kdy pojedu do Kyjeva na náměstí společně s nimi slavit Den Vítězství. 

Přitom ani ty běžné dny nejsou pro civilní obyvatelstvo bezpečné, ač Dnipro není na linii fronty.  Jen první den mého pobytu jsem zažil 4 x letecký poplach, kdy jsem se musel ukrývat před nálety ruských raket a iránskkých dronů Šáhid – 136 v krytu.  Jestliže zde někdo turo tragedii popírá, či zlehčuje, tak opravdu neví, o čem mluví. 

Má cesta na válkou sužovanou Ukrajinu mi ještě více otevřela oči, protože ten reálný pohled je vždy jiný, nežli ten zprostředkovaný. Rád bych proto pokračoval se sbírkou na déto platformě, která má širší dosah, velké renomé a také její výhodou je, že 100% prostředků jde do místa určení , na rozdíl od mnoha neziskovek, kdy část vybraných peněz jde na jejich provoz. 

Protože se jako důchodce věnuji, krom organizování humanitární pomoci i svému koníčku, kterým je chození po evropských dálkových a poutních cestách a píši o tom blogy, rozhodl jsem se též svoji následující cestu , kdy půjdu od 27. září  2023 po nejstarší evropské poutní stezce ,,Via F’rancigena“ a vede z Cantenbury do Říma věnovat tomu, že budu propagovat myšlenku pomoci vnitřním uprchlíkům na Ukrajině, kteří si naši pomoc zaslouží a doufat, že ta synergie bude fungovat do té míry, spojí co nejvíce sil dobra, abychom společně pomohli porazit síly zla vanoucí z ruských stepí. 

Vidím v mé nadcházející cestě i určitou symboliku, protože smyslem poutních cest bylo vždy také zamyšlení nejen nad sebou samým a svými činy, ale i nad problémy, které trápí tento svět. 

Pravidelné reportáže z této cesty se budou objevovat na mém facebookovém profilu s názvem : https://www.facebook.com/pocestachklikatych

Na závěr bych chtěl poděkovat skvělému a nesmírně obětavému člověku, panu Janu Zamrazilovi a jeho organizaci ,,Zdravotní zajištění“ , který toho dělá nejen pro Ukrajinu mnoho a pomohl mi svými zkušenostmi k tomu, že pomůže zajistit logistickou část sbírky , spočívající v distribuci zakoupených věcí přímo na Ukrajinu, s čímž má na rozdíl ode mne daleko více zkušeností. Jak vidno, synergie již začíná fungovat a to je dobré znamení, že se vše podaří tak, jak má.